[t͡ʃʊmɲɛt]
- expressivelydívat se (zpravidla upřeně, vyjeveně, zvědavě nebo hloupě)
“Kam čumíš?”
“Do půlnoci jsme čuměli na televizi.”
“„Ty nemáš co čumět někam nahoru, ale hezky před sebe na silnici!“ poučím ho.”
- expressivelynečinně postávat
“Jenom tady čumíš a nic užitečného neděláš.”
- expressivelyžasnout, divit se
“Mám pro vás obrovskou novinu, to budete čumět na drát.”
Tvaryčuměti(alternative, obsolete, literary) · čumím(indicative, present, singular, first-person) · čumíš(indicative, present, singular, second-person) · čumí(indicative, present, singular, third-person) · čumíme(indicative, present, plural, first-person) · čumíte(indicative, present, plural, second-person) · čumí(indicative, present, plural, third-person) · čumějí(indicative, present, plural, third-person) · čum(imperative, singular, second-person) · čumme(imperative, plural, first-person) · čumte(imperative, plural, second-person) · čuměl(participle, active, singular, masculine, animate, inanimate) · čuměla(participle, active, singular, feminine) · čumělo(participle, active, singular, neuter) · čuměli(participle, active, plural, masculine, animate) · čuměly(participle, active, plural, masculine, animate, feminine) · čuměla(participle, active, plural, neuter) · čuměje(transgressive, present, singular, masculine) · čumě(transgressive, present, singular, masculine) · čumějíc(transgressive, present, singular, feminine, neuter)