[ˈʃɛlma]
PůvodPřes staročeštinu ze středohornoněmeckého schëlme, kde mělo význam mor, epidemie; zdechlina — záhy v obou jazycích používáno i jako (tehdy velmi silná) nadávka. Význam masožravého živočicha přibyl až na přelomu 14. až 15.století. Pokud jde o posun od zdechliny k padouchovi až šibalovi srovnej např. české mrcha. Dále srovnej německé Schelm.
- zástupce řádu savců žívící se (kromě pandy velké) převážně masem
“Šelmami typickými pro naše podnebné pásmo jsou např. liška, kuna, lasice, vzácněji vlk a medvěd - neměli bychom však zapomínat na kočku a psa.”
“Zařval jako šelma krvežíznivá a skokem náhlým k starci přiskočiv, s tak náramnou silou za chřtán a za prsa jej popadl a vetché údy mu zmáčknul, že se v mnoholeté pomstě zatvrzelý a zkažený, nesrozumit”
- archaic, obsoletezlý, zavrženíhodný člověk - někdy mužského rodu
“A kdo to ve zlé vykládá, tomu, krom posvěcení pana licenciáta a jeho důstojné osoby, pravím, že pramálo rytířskému řádu rozumí a že lže jako šelma a pankart, což mu také svým mečem, kdy a kdekoli, dok”
“A ten šelma nešťastný, ten šmaťhavý poklasný, pro ten klas stíhá nás, zasloužil by sám provaz!”
“Ostatně ani mírnější katolíci netajili hněvu svého proti M-novi, jakož jednomu z předních původců českého povstání, a jmenovitě nejvyšší hofmistr Adam z Valdšteina při jedné přátelské hostině ve Vídni”
- expressivelyhravá, vychytralá osoba
“Mladík byl patrně stále ještě v rozpacích, přece ale prohodil: „Ó velectěný pane, velmi často. Vy jste ráčil býti šelma, hehehe“ — a hrozil panu radovi prstem.”
Tvaryšelmy(nominative, plural) · šelmy(genitive, singular) · šelem(genitive, plural) · šelmě(dative, singular) · šelmám(dative, plural) · šelmu(accusative, singular) · šelmy(accusative, plural) · šelmo(vocative, singular) · šelmy(vocative, plural) · šelmě(locative, singular) · šelmách(locative, plural) · šelmou(instrumental, singular) · šelmami(instrumental, plural)