[aʊ̯dɪt]
PůvodZ latinského auditus — „slyšení“, příčestí minulého slovesa audire — „slyšet, poslouchat“; ve středověké latině vzniklo zkrácením slovního spojení auditus compoti, „slyšení zprávy“ (jež byla podávána ústně). Slovo obsahuje praindoevropský kořen *au- „vnímat“.
- provedení úřední kontroly účetnictví nezávislým orgánem
- provedení systematického průzkumu (v určité oblasti)
- zpráva shrnující výsledky auditu (1), (2)
Tvaryaudity(nominative, plural) · auditu(genitive, singular) · auditů(genitive, plural) · auditu(dative, singular) · auditům(dative, plural) · audity(accusative, plural) · audite(vocative, singular) · audity(vocative, plural) · auditu(locative, singular) · auditech(locative, plural) · auditem(instrumental, singular) · audity(instrumental, plural)