[afɛːra]
PůvodOdvozeno z francouzského affaire; starofrancouzské afaire „záležitost, událost“ zaznamenané ve 12. století vzniklo z infinitivní věty à faire „k udělání, udělat“, jež vychází z latinského ad — „k“ a facere — „dělat, udělat“.
- souhrn událostí týkajících se jednotlivce či skupiny osob, vyvolávající negativní odezvu ve společnosti
Tvaryaféry(nominative, plural) · aféry(genitive, singular) · afér(genitive, plural) · aféře(dative, singular) · aférám(dative, plural) · aféru(accusative, singular) · aféry(accusative, plural) · aféro(vocative, singular) · aféry(vocative, plural) · aféře(locative, singular) · aférách(locative, plural) · aférou(instrumental, singular) · aférami(instrumental, plural)