[xciːt]
- (chtít + akuzativ, archaicky genitiv) požadovat, přát si, žádat
- (chtít + akuzativ, archaicky genitiv) mít úmysl, záměr
- mít chuť
“Moc se mi tam chce, ale nemám pořádný oblek.”
- figurativelypotřebovat
“Chtělo by to ještě přidat mouku.”
- se zájmeny tázacími utvoří zájmeno neurčité, příp. zájmenné příslovce
“Ať s tím jde kdo chce kam chce, mě už to nezajímá.” — kdokoliv, kamkoliv
“Ať to stojí kolik chce, nekoupím.” — libovolně, sebevíc
- expressivelyvyjadřuje obavu, že něco nastane
“Zdá se, že nám chce umřít, ale to ještě neví, jak máme dobrého veterináře.”
Tvarychtět(alternative, dialectal) · chtit(alternative) · chcet(alternative) · chcit(alternative) · chceť(alternative) · chtěť(alternative) · chcít(alternative) · chtiť(alternative) · scit(alternative) · scet(alternative) · chtíti(alternative, obsolete) · chci(indicative, present, singular, first-person) · chcu(dialectal, indicative, present, singular, first-person) · chceš(indicative, present, singular, second-person) · chce(indicative, present, singular, third-person) · chceme(indicative, present, plural, first-person) · chcete(indicative, present, plural, second-person) · chtějí / chtí / chcou(obsolete, dialectal, indicative, present, plural, third-person) · chtěj(imperative, singular, second-person) · chtějme(imperative, plural, first-person)