[ˈfɪn.ta]
PůvodPochází z italského finta (asi přes německé Finte) odvozeného od finto, příčestí trpného od fingere (předstírat), které je převzaté z latinského fingere téhož významu. Od latinského fingere jsou odvozena také například slova fikce, fiktivní, fingovat či figura.
- colloquiallychytré jednání směřující k oklamání, obelstění někoho nebo usnadnění práce
- náznak pohybu k obelstění soupeře
Tvaryfinty(nominative, plural) · finty(genitive, singular) · fint(genitive, plural) · fintě(dative, singular) · fintám(dative, plural) · fintu(accusative, singular) · finty(accusative, plural) · finto(vocative, singular) · finty(vocative, plural) · fintě(locative, singular) · fintách(locative, plural) · fintou(instrumental, singular) · fintami(instrumental, plural)