[ɦaːt͡ʃɛk]
Původzdrobnělina slova hák
- předmět vzniklý zahnutím drátu či obdobného materiálu
“Zadní vrátka do zahrady nebyla zamčená, jen zajištěná háčkem.”
- háček (1) používaný při rybaření pro lov ryb
“Rybář napíchl na háček žížalu a nadhodil.”
- diakritické znaménko ve tvaru malého písmene v
“Háček se v češtině vyvinul z tečky nad měkkými souhláskami, která nahradila starší řešení – spřežky.”
“Háček má dvě různé grafické podoby: obvykle má klínový tvar a je umístěný přímo nad písmenem (ˇ), ale u písmen ď, ť se zapisuje jinak – vypadá téměř jako apostrof připojený k písmenu z pravé strany.”
- figurativelyproblém; okolnost ztěžující situaci
“Ten nápad zajet za nimi na návštěvu je dobrý, což o to, ale má (to) jeden háček: rozbilo se nám auto.”
“„Živého či mrtvého Jožina kdo přivede, tomu já dám za ženu dceru a půl JZD.“ Říkám: „Dej mi předsedo letadlo a prášek, Jožina ti přivedu, nevidím v tom háček.“”
- vodák plující na přídi vícemístné lodě
- form-ofgenitiv plurálu substantiva háčko
Tvaryháčky(nominative, plural) · háčku(genitive, singular) · háčků(genitive, plural) · háčku(dative, singular) · háčkům(dative, plural) · háčky(accusative, plural) · háčku(vocative, singular) · háčky(vocative, plural) · háčku(locative, singular) · háčcích(locative, plural) · háčkách(locative, plural) · háčkem(instrumental, singular) · háčky(instrumental, plural) · háčci(nominative, plural) · háčkové(nominative, plural) · háčka(genitive, singular) · háčkovi(dative, singular) · háčka(accusative, singular) · háčci(accusative, plural) · háčkové(accusative, plural)