[ˈɦaːdat]
PůvodInherited from Old Czech hádati, from Proto-Slavic *gadati.
- imperfective, intransitiveto guess
- imperfective, reflexiveto quarrel, to argue
“Jen neměl rád, když jsme se hádali s maminkou nebo se sebou navzájem.” — He did not like when we argued with mum or with each other.
Tvarypohádat(perfective) · uhodnout(perfective) · uhádnout(perfective) · hádat(infinitive) · hádati(infinitive) · hádající(error-unrecognized-form) · hádání(noun-from-verb) · hádaný(error-unrecognized-form) · hádám(first-person, indicative, singular) · hádáme(first-person, indicative, plural) · -(first-person, imperative, singular) · hádejme(first-person, imperative, plural) · hádáš(indicative, second-person, singular) · hádáte(indicative, plural, second-person) · hádej(imperative, second-person, singular) · hádejte(imperative, plural, second-person) · hádá(indicative, singular, third-person) · hádají(indicative, plural, third-person) · -(imperative, singular, third-person) · -(imperative, plural, third-person)
Zdroj: Wikislovník