[hɔr̝ɛt]
PůvodVšeslovanské. Ze staroslověnského горѣти, které z předpokládaného praslovanského *gorěti, jež souvisí s latinským furnus, německým a anglickým warm, starořeckým θερμός (thermos), latinským formus. V češtině dále srovnej např. hořký, horší, hrnec, řeřavý nebo žár.
- být stravován ohněm, podléhat hoření
“Papír, jak známo, hoří již při relativně velmi nízkých teplotách.”
“Vlhké listí velmi špatně hoří.”
“Hoř, ohníčku, hoř, přijde na tě tchoř! / Nebudeš-li hořeti, hodíme tě do řeky. / Přijde na tě černá vrána, budeš hořet až do rána!”
- pociťovat silné zaujetí, pro něco se nadchnout, horovat pro, často (hořet + instrumentál)
“Hořela jsem zvědavostí, jak to všechno dopadne.”
“Psali dlouhé dopisy den co den hoříce touhou zase ji brzy spatřit.”
“Jen hořeli nedočkavostí, až budou pálit do těch krtčích děr a Podlešácké sysly z jejich pelechů vylévati.”
- červenat se, rudnout
- být urgentní, být ohrožen z prodlení
“Můžeš si klidně dát na čas, tahle práce určitě nehoří.”
Tvaryhořeti(alternative, obsolete) · hořím(indicative, present, singular, first-person) · hoříš(indicative, present, singular, second-person) · hoří(indicative, present, singular, third-person) · hoříme(indicative, present, plural, first-person) · hoříte(indicative, present, plural, second-person) · hoří(indicative, present, plural, third-person) · hoř(imperative, singular, second-person) · hořme(imperative, plural, first-person) · hořte(imperative, plural, second-person) · hořel(participle, active, singular, masculine, animate, inanimate) · hořela(participle, active, singular, feminine) · hořelo(participle, active, singular, neuter) · hořeli(participle, active, plural, masculine, animate) · hořely(participle, active, plural, masculine, animate, feminine) · hořela(participle, active, plural, neuter) · hoře(transgressive, present, singular, masculine) · hoříc(transgressive, present, singular, feminine, neuter) · hoříce(transgressive, present, plural, masculine, feminine, neuter)