[ɦrana]
- část předmětu poblíž míst, kde jedna rovina jeho povrchu přechází v jinou
- figurativelyhranice, jejíž překročení má zásadní negativní důsledek
“Se svojí rétorikou se pohybuje na hraně dovoleného, někdy je to už dokonce za hranou.”
- ostrý okraj předmětu
- úsečka na styku dvou stěn trojrozměrného tělesa
- zvonění kostelního zvonu ohlašující úmrtí či pohřeb
“Vezmeme komunistům budovy a využijeme je k potřebnějším účelům. „Kremlům“, jak se tehdy budovám okresních a krajských výborů komunistické strany po vzoru sídla sovětských komunistů říkalo, už zvonila ”
“Zvonili nám umíráčkem, / zvonili nám hrana, / kopali hrob, i byla už / rakev uchystána.”
“Když to kvítko svoji / hlavu k zemi skloní, / zdá se mi, že lásce / mojí hrana zvoní.”
Tvaryhrany(nominative, plural) · hrany(genitive, singular) · hran(genitive, plural) · hraně(dative, singular) · hranám(dative, plural) · hranu(accusative, singular) · hrany(accusative, plural) · hrano(vocative, singular) · hrany(vocative, plural) · hraně(locative, singular) · hranách(locative, plural) · hranou(instrumental, singular) · hranami(instrumental, plural)