[ɦrɔx]
PůvodVytvořil Jan Svatopluk Presl v 1. pol. 19. století. Současní čeští etymologové váhají, zda obrozenec použil starší české roch s významem válečný slon (věž) v šachu, které přišlo přes středohornoněmčinu a středověkou francouzštinu z persko-arabského رخ (rokh), nebo použil zvukomalebné sloveso hrochati (bouchat, chrochtat).. Čeština je tak jedním z velice mála jazyků, které nepracují se starořeckým ἱπποπόταμος, doslova říční kůň, či s jeho kalkem. Srovnej francouzské roque, roc, anglické rook nebo české rošáda. Dále pak srovnej hipodrom a Mezopotámie.
- Hippopotamus, rod velkých středoafrických sudokopytníků z čeledi hrochovitých
“Z hrochů přežil do dnešních let již jen hroch obojživelný.”
- hroch obojživelný, jediný žijící druh hrochů (1)
“Hroch má zavalité tělo s velkou hlavou s široce rozevíratelnou tlamou.”
- jedinec hrocha (1), (2)
“Jeden z hrochů zrovna vylézal z vody, když v tom přijeli lovci.”
- archaicrachocení, rána z děla apod.
“(…) ze hrochu, kterýž slyším, poznávám, že z děla vystřeleno bylo; představa hrochu jest mi důvodem představy vypálení z děla.”
Tvaryhroši(nominative, plural) · hrocha(genitive, singular) · hrochů(genitive, plural) · hrochovi(dative, singular) · hrochu(dative, singular) · hrochům(dative, plural) · hrocha(accusative, singular) · hrochy(accusative, plural) · hrochu(vocative, singular) · hroši(vocative, plural) · hrochovi(locative, singular) · hrochu(locative, singular) · hroších(locative, plural) · hrochem(instrumental, singular) · hrochy(instrumental, plural) · hrochy(nominative, plural) · hrochu(genitive, singular) · hrochy(vocative, plural) · hrochem(locative, singular) · hrochy(instrumental, singular)