[ɦʊbar̝̊]
- expressivelyhubatý člověk, člověk vedoucí nestoudné, pohoršlivé, urážející řeči
“Špínovi sklesla ruka. Vedle toho hubaře se postaviti nemůže, na to neměl odvahy; věděl, že by neobstál. Hořkost závisti a žárlivosti rozlila se mu v srdci.”
“Tohle však nejlepší jest, čím Achaiům posloužit mohl, když teď rouhači tomu a hubaři přetrhl tlachy. Sotva ho drzý duch již ponukne, po druhé zase, aby svou hanlivou řečí se pouštěl do hádky s králi.”
- dialectalhoubař
“Já s dětima tenkrát po lesách nasbíral přes padesát rénskéch!“ vzpomínal starý Veleba, nejproslulejší „hubař“ z Habrůvky.”
Tvaryhubaři(nominative, plural) · hubaře(genitive, singular) · hubařů(genitive, plural) · hubaři(dative, singular) · hubařovi(dative, singular) · hubařům(dative, plural) · hubaře(accusative, singular) · hubaře(accusative, plural) · hubaři(vocative, singular) · hubaři(vocative, plural) · hubaři(locative, singular) · hubařovi(locative, singular) · hubařích(locative, plural) · hubařem(instrumental, singular) · hubaři(instrumental, plural)