[ˈɦʊt͡ʃɛt]
PůvodOnomatopoického původu, vychází zřejmě z citoslovce hú.
- vydávat monotónní nízký zvuk
“Brzy po zaznění sirén, oznamujících nálet, uslyšeli jak jim nad hlavami hučely motory letadel.”
“Dnem i nocí to tam bručelo a bzučelo, šumělo a hučelo jako v úlu nebo jako u nějakého jezu.”
- colloquially, figuratively(hučet do někoho) úporně se snažit někoho přesvědčit, aby svolil
“Rousseau, němečtí materialisté, pantheisté a anarchisté, Ibsen, Shaw, Russell, celá velká literatura dekadentní hučela do lidu, že věčný zákon o manželské věrnosti neplatí.”
“Hučet před Ambasadorem začnu do tě horem dolem, u hotelu Zlaté Husy všimnu si tvé mlsné pusy, nabídnu ti půlku keksu”
“„Snažil jsem se soustředit na sebe, možná jsem byl i trochu sobec. Což by asi potvrdila přítelkyně, která občas nebyla ráda, že se jí nevěnuju tak, jak by chtěla. Ale hučel jsem do ní furt, ať mě do z”
Tvaryhučeti(alternative, obsolete) · hučím(indicative, present, singular, first-person) · hučíš(indicative, present, singular, second-person) · hučí(indicative, present, singular, third-person) · hučíme(indicative, present, plural, first-person) · hučíte(indicative, present, plural, second-person) · hučí(indicative, present, plural, third-person) · huč(imperative, singular, second-person) · hučme(imperative, plural, first-person) · hučte(imperative, plural, second-person) · hučel(participle, active, singular, masculine, animate, inanimate) · hučela(participle, active, singular, feminine) · hučelo(participle, active, singular, neuter) · hučeli(participle, active, plural, masculine, animate) · hučely(participle, active, plural, masculine, animate, feminine) · hučela(participle, active, plural, neuter) · huče(transgressive, present, singular, masculine) · hučíc(transgressive, present, singular, feminine, neuter) · hučíce(transgressive, present, plural, masculine, feminine, neuter)