[ɪdɪjɔm]
PůvodZ řeckého ίδιος (vlastní, soukromý).
- ustálené slovní spojení charakteristické pro daný jazyk, často nepřeložitelné doslovně
“„To si piš“ je idiom, který znamená „tím si buď jist“.”
“U idiomů pak můžeme postulovat existenci především početných sekundárních symbolů (otevřená hlava), popř. ikonů (kamenný obličej), méně často však už sekundárních indexů (co do, kór když).”
Tvaryidiomy(nominative, plural) · idiomu(genitive, singular) · idiomů(genitive, plural) · idiomu(dative, singular) · idiomům(dative, plural) · idiomy(accusative, plural) · idiome(vocative, singular) · idiomy(vocative, plural) · idiomu(locative, singular) · idiomech(locative, plural) · idiomem(instrumental, singular) · idiomy(instrumental, plural)