[ˈkɛ.bap]
PůvodPřes turečtinu a západoevropské jazyky z arabského كباب, které zřejmě z prasemitského základu znamenajícího opékání, pálení. Srovnej např. čevapčiči.
- pokrm rychlého občerstvení sestávající z pita chleba nebo z chlebové pšeničné placky, jenž jsou plněny směsí zeleniny, jogurtových omáček, grilovaného masa nebo jeho náhražek (jako je např. falafel), popř. dalších ingrediencí; tradiční pokrm turecké kuchyně
- form-ofdöner kebab
- form-ofdürüm kebab
Tvarykebaby(nominative, plural) · kebabu(genitive, singular) · kebabů(genitive, plural) · kebabu(dative, singular) · kebabům(dative, plural) · kebaby(accusative, plural) · kebabe(vocative, singular) · kebaby(vocative, plural) · kebabu(locative, singular) · kebabech(locative, plural) · kebabem(instrumental, singular) · kebaby(instrumental, plural)