[klɛt͡ʃɛ]
- form-ofgenitiv jednotného čísla podstatného jména kleč
- form-ofnominativ množného čísla podstatného jména kleč
- form-ofakuzativ množného čísla podstatného jména kleč
“Na Véhonu šiml Horbiškův zpocen se moří se zemí o každý krok, nedaleko něho Dóbek Jurka zeširoka vykračuje za svým párem valachů a tak mocně se tělem opírá o kleče pluhu, jako by do týdne rozbrázdit c”
- form-ofvokativ množného čísla podstatného jména kleč
- form-ofpřechodník přítomný jednotného čísla mužského rodu slovesa klečet
“A lid, kleče i stoje, maje sepjaté ruce, hleděl na krásu oltáře v plné záři svěc, v nichž také se třpytila kněžská roucha i řezby í obrazy, naslouchal modlitbám a kněžskému zpěvu, jak hlaholil pod kle”
Source: Wiktionary — CC BY-SA 4.0