[ˈklɪka]
PůvodVšeslovanské slovo vycházející ze staročeského kľuka, to z praslovanského *kľuka, utvořeného příponou -ka od indoevropského *klēu („hák“). Srovnej klíč, klíčit.
- držadlo, které slouží k otevírání nebo zavírání dveří
“Klika ztěžka zavrzala a ve dveřích se objevila mohutná shrbená postava.”
- otáčivá páka u některých mechanismů
“Dříve se motor automobilů roztáčel pomocí kliky.”
- součást jízdního kola přenášející pohyb z pedálů na středovou osu
- colloquiallyštěstí
“To jsem měl ale kliku! Přijít o deset minut dřív, bylo by to se mnou špatně dopadlo…”
Tvarykliky(nominative, plural) · kliky(genitive, singular) · klik(genitive, plural) · klice(dative, singular) · klikám(dative, plural) · kliku(accusative, singular) · kliky(accusative, plural) · kliko(vocative, singular) · kliky(vocative, plural) · klice(locative, singular) · klikách(locative, plural) · klikou(instrumental, singular) · klikami(instrumental, plural)