[kɔr̝ɛn]
- podzemní část rostliny, pomocí které přijímá vodu a živiny z půdy
“Jsou lidé, hlavně kritikové a veřejní řečníci, kteří rádi mluví o kořenech; na příklad hlásají, že se máme vracet ke kořenům, nebo že nějaké zlo se má vyvrátit z kořene, nebo že máme proniknout až ke ”
- nedělitelná část slova nesoucí jeho základní význam
- hodnota proměnné, pro kterou je výraz nulový
- expressivelyčlověk, který za jiné platí, nechá se využívat, dělat ze sebe hlupáka
“Ta citace zní docela nabubřele a skoro až barnumsky, nevím jak vy, ale já, když podobné prohlášení čtu, mám pocit, že se marketingoví specialisté snaží z kupujícího udělat kořena.”
- form-ofzapustit kořeny
- form-ofdělat kořena
- form-ofdělat křena
- form-ofpříčestí trpné jednotného čísla mužského rodu slovesa kořit
Tvarykořeň(alternative, dialectal) · kořan(alternative) · kořán(alternative) · kořeny(nominative, plural) · kořene(genitive, singular) · kořenu(genitive, singular) · kořenů(genitive, plural) · kořeni(dative, singular) · kořenu(dative, singular) · kořenům(dative, plural) · kořeny(accusative, plural) · kořeni(vocative, singular) · kořeny(vocative, plural) · kořeni(locative, singular) · kořenu(locative, singular) · kořenech(locative, plural) · kořenem(instrumental, singular) · kořeny(instrumental, plural) · kořeni(nominative, plural) · kořenové(nominative, plural)