[kɔmiːn]
PůvodZ latinského slova caminus nebo řeckého slova κάμινος (kaminos).
- část zařízení, stavby, resp. samostatná stavba sloužící k odvádění spalných zplodin z topenišť
“Kominík nám vyčistil komín.”
- figurativelyprotáhlý, úzký prostor, připomínající komín (1)
“Sestoupili jsme do jeskyně asi dvacet metrů dlouhým komínem.”
- figurativelyvěc připomínající tvarem komín (1)
“Vyskládal komíny z knih.”
Tvarykomíny(nominative, plural) · komína(genitive, singular) · komínu(genitive, singular) · komínů(genitive, plural) · komínu(dative, singular) · komínům(dative, plural) · komíny(accusative, plural) · komíne(vocative, singular) · komíny(vocative, plural) · komíně(locative, singular) · komínu(locative, singular) · komínech(locative, plural) · komínem(instrumental, singular) · komíny(instrumental, plural)