[ˈkɔtva]
- těžký, zpravidla kovový předmět s ostrými hranami či bodci, z jedné strany lanem či řetězem připevněný k plavidlu a z druhé strany se zachycující ke dnu tak, aby se loď či jiné plavidlo tímto předmětem opatřené zastavilo a zůstalo stát na místě
“Zatím co tu loď na kotvách stála, přibývalo větru co den, tak že se ukázala konečně potřeba stáhnouti bramec, aby nastávající bouře hořejšího plachtoví nezničila. Na moři počaly se opět větší vlny zve”
- figurativelyentita, která slouží někomu jako pevná psychická či duchovní opora, jako pevný bod v životě
“V okamžicích, když jsem se díval na obraz, neviděl jsem v obličeji umírajícího výraz mnišského fanatismu, sřeknuvšího se veškerých světských rozkoší a pracovavšího jen za klamnou vidinu, nýbrž nejvyšš”
“Ó plaň nám dále, hvězdo síly naší, zkad lepší budoucnosti nová zoře se vlní, světla moře, po národě! Tys pevná kotva v zoufalost a hoře, Tys maják, stíny noci který plaší,”
- figurativelydruh hmoždinky, též velkých rozměrů, zapuštěná v betonu
Tvarykotvy(nominative, plural) · kotvy(genitive, singular) · kotev(genitive, plural) · kotvě(dative, singular) · kotvám(dative, plural) · kotvu(accusative, singular) · kotvy(accusative, plural) · kotvo(vocative, singular) · kotvy(vocative, plural) · kotvě(locative, singular) · kotvách(locative, plural) · kotvou(instrumental, singular) · kotvami(instrumental, plural)