[kɔvaːr̝̊]
PůvodOdvozeno od výrazu kovat příponou -ář.
- člověk, který ručně tvoří z horkého kovu různé předměty
“V druhé polovici předešlého století žil v Polské Ostravě chudobný kovář, a byl tak ubohý, že nemohl si koupiti ani uhlí dřevěného k svému řemeslu.”
- hřib kovář (Boletus erythropus); houba z čeledi hřibovitých
- český lidový tanec
Tvarykovař(alternative, dialectal) · koval(alternative) · kováč(alternative) · kováři(nominative, plural) · kováře(genitive, singular) · kovářů(genitive, plural) · kováři(dative, singular) · kovářovi(dative, singular) · kovářům(dative, plural) · kováře(accusative, singular) · kováře(accusative, plural) · kováři(vocative, singular) · kováři(vocative, plural) · kováři(locative, singular) · kovářovi(locative, singular) · kovářích(locative, plural) · kovářem(instrumental, singular) · kováři(instrumental, plural) · kováře(nominative, plural) · kováře(vocative, plural)