[ˈmatka]
PůvodZe staročeského matka, což je zdrobnělina z máti (genitiv mateře), které má obdobu ve všech slovanských jazycích. Praslovanské *mati (genitiv *matere) vychází z indoevropského *matēr, složeného z předpony *ma- původu stejného jako slovo máma, tedy z dětské žvatlavé řeči, a přípony -ter-, užívané i v dalších podobných slovech označujících členy rodiny, viz české sestra, bratr.
Význam „součástka ke šroubu, matice“ je přenesený od hlavního významu slova matka pod vlivem německého Schraubenmutter.
- rodič ženského pohlaví
- žena pečlivě se starající o něco, něco moudře řídící
“matka představená”
“matka rodu”
- colloquially, expressively(zvláště při oslovení) manželka
- colloquially, expressively(zvláště při oslovení) starší (venkovská) žena
- zvířecí samice s mladými
- literaryněco důležitého, milovaného, k čemu má člověk blízký vztah
“matka země”
“matka církev”
- literarypůvod, zdroj, základ
“matka všeho zla”
“Historie je matka moudrosti.”
- technická součástka s vnitřním závitem, doplněk ke šroubu
- mateřské písmeno
- mateřská společnost v koncernu
Tvarymatky(nominative, plural) · matky(genitive, singular) · matek(genitive, plural) · matce(dative, singular) · matkám(dative, plural) · matku(accusative, singular) · matky(accusative, plural) · matko(vocative, singular) · matky(vocative, plural) · matce(locative, singular) · matkách(locative, plural) · matkou(instrumental, singular) · matkami(instrumental, plural)