[mr̩zaːk]
- člověk s tělesnou vadou, nejčastěji velkou a trvalou
“A, Kozděra! Přijel jsi také na jarmark, mrzáku? houkl drsně do vozu.”
- nadávka vyjadřující opovržení
“Ted' když si na to vzpomenu v téhle noci že ten mrzák by si mohl dělat ještě na Tebe za mé nepřítomnosti nějaké nároky, tu si myslím, že bych ho, drahá Boženko, uškrtil na místě.”
- expressivelynepovedený výrobek, výtvor
Tvarymrzáci(nominative, plural) · mrzáka(genitive, singular) · mrzáků(genitive, plural) · mrzáku(dative, singular) · mrzákovi(dative, singular) · mrzákům(dative, plural) · mrzáka(accusative, singular) · mrzáky(accusative, plural) · mrzáku(vocative, singular) · mrzáci(vocative, plural) · mrzáku(locative, singular) · mrzákovi(locative, singular) · mrzácích(locative, plural) · mrzákem(instrumental, singular) · mrzáky(instrumental, plural)