[nɔr̝ɪt]
- literarypřemisťovat předmět tak, aby byl obklopený jiným objektem či prostředím
“Siluety odcházejících mužů se pomalu nořily do tmy.”
“růžnou aureolu Lidunce kol jasných vlasů spřádá, kteráž k otci úskostně se tulí noříc pohled, hrůzou ustrnulý, v oněch svitů děsný zdroj.”
“A zem ve prostoru zase v tůň se noříc do etheru zelenou číš nese v kráse, v které dřímá moře v šeru.”
Tvarynořím(indicative, present, singular, first-person) · noříš(indicative, present, singular, second-person) · noří(indicative, present, singular, third-person) · noříme(indicative, present, plural, first-person) · noříte(indicative, present, plural, second-person) · noří(indicative, present, plural, third-person) · noř(imperative, singular, second-person) · nořme(imperative, plural, first-person) · nořte(imperative, plural, second-person) · nořil(participle, active, singular, masculine, animate, inanimate) · nořila(participle, active, singular, feminine) · nořilo(participle, active, singular, neuter) · nořili(participle, active, plural, masculine, animate) · nořily(participle, active, plural, masculine, animate, feminine) · nořila(participle, active, plural, neuter) · nořen(participle, passive, singular, masculine, animate, inanimate) · nořena(participle, passive, singular, feminine) · nořeno(participle, passive, singular, neuter) · nořeni(participle, passive, plural, masculine, animate) · nořeny(participle, passive, plural, masculine, animate, feminine)