[ˈʔɔʃcɛp]
PůvodZe staročeského oščep, oščiep (oštěp, kopí).
- druh zbraně k vrhání nebo pro boj zblízka v podobě tyče s hrotem
- druh atletického vrhačského náčiní
- atletická disciplína hod oštěpem
“Špotáková vyhrála oštěp na Kontinentálním poháru, i díky ní Evropa vede.”
- form-ofdruhá osoba singuláru imperativu slovesa oštěpit
Tvaryoštěpy(nominative, plural) · oštěpu(genitive, singular) · oštěpů(genitive, plural) · oštěpu(dative, singular) · oštěpům(dative, plural) · oštěpy(accusative, plural) · oštěpe(vocative, singular) · oštěpy(vocative, plural) · oštěpu(locative, singular) · oštěpech(locative, plural) · oštěpem(instrumental, singular) · oštěpy(instrumental, plural)