[ˈɔpt͡ʃan]
- příslušník státu, obce nebo jiné veřejné struktury
“Jsem občanem České republiky.”
- slangobčanské právo (zejména občanské právo hmotné)
“Studuji na zkoušku z občana.”
- form-ofčestný občan
- form-ofakademický občan
- form-ofstátní občan
Tvaryobčané(nominative, plural) · občana(genitive, singular) · občanů(genitive, plural) · občanu(dative, singular) · občanovi(dative, singular) · občanům(dative, plural) · občana(accusative, singular) · občany(accusative, plural) · občane(vocative, singular) · občané(vocative, plural) · občanu(locative, singular) · občanovi(locative, singular) · občanech(locative, plural) · občanem(instrumental, singular) · občany(instrumental, plural)