[ɔbrʊt͡ʃ]
- prstenec z pevného materiálu
- form-ofrozkazovací způsob druhé osoby jednotného čísla slovesa obručet
Tvaryobruče(nominative, plural) · obruče(genitive, singular) · obručí(genitive, plural) · obruči(dative, singular) · obručím(dative, plural) · obruče(accusative, plural) · obruči(vocative, singular) · obruče(vocative, plural) · obruči(locative, singular) · obručích(locative, plural) · obručí(instrumental, singular) · obručemi(instrumental, plural)