[ˈʔɔt.pɔr]
- vůle či cit, zakoušený, příp. působící proti určité osobě, situaci nebo záměru
- nutkání vyvarovat se blízkého kontaktu s určitým objektem
- přirozeně vznikající mechanická síla, působící proti směru pohybu těles
- schopnost látek přeměňovat energii jimi protékajícího elektrického proudu na teplo
- součástka mající určitý odpor (4)
Tvaryodpory(nominative, plural) · odporu(genitive, singular) · odporů(genitive, plural) · odporu(dative, singular) · odporům(dative, plural) · odpory(accusative, plural) · odpore(vocative, singular) · odpory(vocative, plural) · odporu(locative, singular) · odporech(locative, plural) · odporem(instrumental, singular) · odpory(instrumental, plural)