[ɔsɔba]
- člověk
“Při nehodě dvě osoby zahynuly a jedna byla vážně zraněna.”
- nositel právní osobnosti; ten, kdo má na základě práva způsobilost k právům a povinnostem
“Zřídí-li někdo právo nebo uloží-li povinnost tomu, co osobou není, přičte se právo nebo povinnost osobě, které podle povahy právního případu náleží.”
- mluvnická kategorie rozlišující původce děje
“Druhá osoba množného čísla má koncovku -te. Tedy čtete.”
- form-ofprvní osoba
- form-ofdruhá osoba
- form-oftřetí osoba
Tvaryosoby(nominative, plural) · osoby(genitive, singular) · osob(genitive, plural) · osobě(dative, singular) · osobám(dative, plural) · osobu(accusative, singular) · osoby(accusative, plural) · osobo(vocative, singular) · osoby(vocative, plural) · osobě(locative, singular) · osobách(locative, plural) · osobou(instrumental, singular) · osobami(instrumental, plural)