[ˈpɔt͡sɪt]
PůvodOd českého pocítiti vycházejícího ze staročeského pocútiti (ve staročeštině byl pro pocit výraz počutie), odvozeného od cútiti. K němu existují ekvivalenty ve všech slovanských jazycích. Vykládá se mylnou dekompozicí z praslovanského *ot-jutiti (původně „octnout se ve stavu bdělém, být schopen vnímání“), což má podobný základ jako *jutro („jitro, doba procitnutí“).
- smyslový nebo duševní zážitek, popřípadě stav
“pocit chladu”
“radostný pocit”
- uvědomění si něčeho
Tvarypocity(nominative, plural) · pocitu(genitive, singular) · pocitů(genitive, plural) · pocitu(dative, singular) · pocitům(dative, plural) · pocity(accusative, plural) · pocite(vocative, singular) · pocity(vocative, plural) · pocitu(locative, singular) · pocitech(locative, plural) · pocitem(instrumental, singular) · pocity(instrumental, plural)