Nejstarší známá podoba jména (Farāga nebo Barāga) je doložena ve zprávě arabskožidovského kupce Ibrahíma ibn Jakúba k roku 965. V nejstarších zápisech se vyskytuje latinské Praga, v němčině Prag, v obou případech tedy došlo k převzetí jména ještě před hláskovou změnou g v h, tedy před koncem 12. století. Původ slova Praha není dodnes zcela uspokojivě vysvětlen. Existuje několik teorií: ze základu práh (praslovansky *porgъ) a to podle prahů (tedy peřejí) ve Vltavě nebo v potoku Brusnici, popř. podle prahů, tj. trámů v hatích přes vltavský brod. Další možný původ je ze slovesného základu: od pražiti (vypalovat, myšleno odstraňovat lesní porost ohněm) nebo prahnouti (být suchý, vysychat, stávat se vyprahlým) — pak by jméno praha znamenalo „místo vyprahlé sluncem“. Dle bohemisty Ivana Lutterera je nejpravděpodobnější etymologie poslední (místo suché, vyprahlé), tedy že (pražský) hrad byl založen na vysychající břidličné půdě. Vedle toho existuje ještě řada jiných teorií, více či méně fantastických. Možný je též původ předslovanský.