[ˈpaː.nuːf]
PůvodOdvozeno od podstatného jména pán příponou -ův.
- patřící či přináležící pánovi
“Zastavil se u nás pánův sluha.”
“Pánův projev byl poněkud svérázný.”
Tvarypánova(nominative, singular, feminine) · pánovo(nominative, singular, neuter) · pánovi(nominative, plural, masculine, animate) · pánovy(nominative, plural, masculine, inanimate) · pánovy(nominative, plural, feminine) · pánova(nominative, plural, neuter) · pánova(genitive, singular, masculine, animate) · pánova(genitive, singular, masculine, inanimate) · pánovy(genitive, singular, feminine) · pánova(genitive, singular, neuter) · pánových(genitive, plural, masculine, animate) · pánových(genitive, plural, masculine, inanimate) · pánových(genitive, plural, feminine) · pánových(genitive, plural, neuter) · pánovu(dative, singular, masculine, animate) · pánovu(dative, singular, masculine, inanimate) · pánově(dative, singular, feminine) · pánovu(dative, singular, neuter) · pánovým(dative, plural, masculine, animate) · pánovým(dative, plural, masculine, inanimate)