[rɛfiːʃ]
PůvodZ francouzštiny refuge (útočiště, ostrůvek, refýž, ochrana).
- nástupní ostrůvek
“Stála na refýži, neklidně sledujíc radniční hodiny.”
Tvaryrefýže(nominative, plural) · refýže(genitive, singular) · refýží(genitive, plural) · refýži(dative, singular) · refýžím(dative, plural) · refýže(accusative, plural) · refýži(vocative, singular) · refýže(vocative, plural) · refýži(locative, singular) · refýžích(locative, plural) · refýží(instrumental, singular) · refýžemi(instrumental, plural)