[skr̝̊iːɲ]
PůvodVzniklo z latinského scrinium — „pouzdro, krabice, skříň“ přes starohornoněmecké scrini, z nějž odvozeno i německé Schrein.
- uzavíratelný, většinou hranolovitý kus nábytku sloužící k uložení šatstva, knih, nádobí apod.
- form-ofkostlivec ve skříni
Tvaryskříně(nominative, plural) · skříně(genitive, singular) · skříní(genitive, plural) · skříni(dative, singular) · skříním(dative, plural) · skříně(accusative, plural) · skříni(vocative, singular) · skříně(vocative, plural) · skříni(locative, singular) · skříních(locative, plural) · skříní(instrumental, singular) · skříněmi(instrumental, plural)