[slɔka]
PůvodSlovo převzato v první polovině 19. století Josefem Jungmannem ze staroindického jazyka (v sanskrtu श्लोक, śloka); Jungmannův bratr Antonín Jan studoval sanskrt.
- část básně či písně tvořená skupinou veršů
“Tato báseň má tři sloky po čtyřech verších.”
Tvarysloky(nominative, plural) · sloky(genitive, singular) · slok(genitive, plural) · sloce(dative, singular) · slokám(dative, plural) · sloku(accusative, singular) · sloky(accusative, plural) · sloko(vocative, singular) · sloky(vocative, plural) · sloce(locative, singular) · slokách(locative, plural) · slokou(instrumental, singular) · slokami(instrumental, plural)