[smr̩ʃc]
PůvodZ ukrajinského smerč – смерч, z nedoloženého kořene *smъrk-.
- prudký vítr s ničivými účinky
“Větrná smršť poničila mnoho stromů.”
- větrný vír se svislou osou otáčení a vodorovnými rozměry nejvýše stovky metrů
“Větrná smršť poničila mnoho stromů.”
- figurativelyudálost přinášející neštěstí a zkázu
“V první polovině 20. století se Evropou prohnala válečná smršť.”
- figurativelyvelký počet událostí v krátkém časovém intervalu
“Vysočinu čeká hudební smršť.”
“Kontrarevoluční úloha sdělovacích prostředku vyústila po 21. srpnu 1968 ve smršť šovinistické demagogie. která měla zabránit tomu, aby českoslovenští občané rozpoznali správnou dělící čáru třídního bo”
- form-ofdruhá osoba jednotného čísla rozkazovacího způsobu slovesa smrštit se
Tvarysmrště(nominative, plural) · smrště(genitive, singular) · smrští(genitive, plural) · smršti(dative, singular) · smrštím(dative, plural) · smrště(accusative, plural) · smršti(vocative, singular) · smrště(vocative, plural) · smršti(locative, singular) · smrštích(locative, plural) · smrští(instrumental, singular) · smrštěmi(instrumental, plural)