[str̝̊ɛp]
- úlomek tříštivého materiálu, nejčastěji skla či keramiky, obvykle ostrý
“Sdělil mi dále, že i na poli za štěrkovištěm při hlubším zasazeni ruchadla střepy vyorává a že zde tudíž „pelechy hrnků“ (ipsissima verba) býti musejí.”
“Zpit rozkošnictví lahodou snad's k náboženství slepý, neb, když tě bodne náhodou, je hodíš v staré střepy:”
- colloquially, expressivelybezcenná stará věc
“Hodiny už nejdou, je to starý střep.”
- form-ofbolet někoho hlava jako střep
- form-ofarcheologický střep
Tvarystřepy(nominative, plural) · střepu(genitive, singular) · střepů(genitive, plural) · střepu(dative, singular) · střepům(dative, plural) · střepy(accusative, plural) · střepe(vocative, singular) · střepy(vocative, plural) · střepu(locative, singular) · střepech(locative, plural) · střepem(instrumental, singular) · střepy(instrumental, plural)