[cɪxɔ]
- stav bez hluku nebo jakéhokoli zvuku
“Plíží se po schodech. Naslouchá. Tady je ticho, nepřátelské a tajemné. Mnoho dveří a mnoho ticha – a Frantík, aby už to všechno bylo za ním, rázně zaklepal na jedny dveře a vůbec nečekal, až ho vyzvou”
“V lese bylo ticho a šero.”
“Krom několika uličníků nebylo na ulici nikoho, všady ticho.”
- form-ofhrobové ticho
- form-ofzlověstné ticho
- form-ofHusákovo ticho
Tvaryticha(nominative, plural) · ticha(genitive, singular) · tich(genitive, plural) · tichu(dative, singular) · tichům(dative, plural) · ticha(accusative, plural) · ticha(vocative, plural) · tichu(locative, singular) · tichách(locative, plural) · tichem(instrumental, singular) · tichy(instrumental, plural)