[vjɛtɛf]
- dřevnatá nadzemní část dřeviny vyrostlá ze stonku
“Větve hrušně byly obtěžkané plody.”
- vymezená část rozvětvené struktury
“Jižní větev tramvajové trati je nyní mimo provoz.”
- oddělená skupina osob, náležících ke stejnému rodu, avšak se specifickými předky
“Rod Rožmberků byl jednou z větví rodu Vítkovců.”
Tvaryvětve(alternative, dialectal) · větva(alternative) · jetev(alternative) · větel(alternative) · větle(alternative) · větve(nominative, plural) · větve(genitive, singular) · větví(genitive, plural) · větvi(dative, singular) · větvím(dative, plural) · větve(accusative, plural) · větvi(vocative, singular) · větve(vocative, plural) · větvi(locative, singular) · větvích(locative, plural) · větví(instrumental, singular) · větvemi(instrumental, plural)