[vnʊka]
- archaicvnučka
“Mělať i tato svatba Otakarova s vnukou krále Bely přispěti k obnovení přátelství mezi oběma rody královskými.”
- form-ofgenitiv singuláru substantiva vnuk
- form-ofakuzativ singuláru substantiva vnuk
Tvaryvnuky(nominative, plural) · vnuky(genitive, singular) · vnuk(genitive, plural) · vnuce(dative, singular) · vnukám(dative, plural) · vnuku(accusative, singular) · vnuky(accusative, plural) · vnuko(vocative, singular) · vnuky(vocative, plural) · vnuce(locative, singular) · vnukách(locative, plural) · vnukou(instrumental, singular) · vnukami(instrumental, plural)