[ˈvɔl.niː]
PůvodVšeslovanské, jeho předchůdcem je praslovanské *vol’ьnъ (volný), které je odvozeno od *vol’a (vůle). Původně tedy mající svobodnou vůli.
Praslovanská *vol’a vychází z indoevropského *u̯el- (ctít, přát si), stejně jako další jeho odvozeniny: litevské valia, německé Wille nebo anglické will téhož významu a lotyšské vaļā (pustit se - přestat se držet; otevřený).
- ničím neobsazený
“Dosud volná pole byla zabrána a zastavěna.”
- nespojený s ničím dalším
“Volné listy s obrázky můžete použít jako učební materiál.”
“Druhý konec provazu ponechte volný.”
- nepodléhající placení
“Tento den byl volný vstup do muzea.”
- nepodléhající cizí vůli
- nezávazný
“Podmínky této smlouvy jsou poměrně volné, zákazníka k ničemu nezavazují.”
- spojený s malou rychlostí
“Volným klusem jsme doběhli až do cíle přespolního běhu.”
- nepřiléhající
“To tričko je mi dost volné.”
- form-ofvolný kop
- form-ofvolný styl
- form-ofvolný trh
- form-ofna volné noze
Tvaryvolná(nominative, singular, feminine) · volné(nominative, singular, neuter) · volní(nominative, plural, masculine, animate) · volné(nominative, plural, masculine, inanimate) · volné(nominative, plural, feminine) · volná(nominative, plural, neuter) · volného(genitive, singular, masculine, animate) · volného(genitive, singular, masculine, inanimate) · volné(genitive, singular, feminine) · volného(genitive, singular, neuter) · volných(genitive, plural, masculine, animate) · volných(genitive, plural, masculine, inanimate) · volných(genitive, plural, feminine) · volných(genitive, plural, neuter) · volnému(dative, singular, masculine, animate) · volnému(dative, singular, masculine, inanimate) · volné(dative, singular, feminine) · volnému(dative, singular, neuter) · volným(dative, plural, masculine, animate) · volným(dative, plural, masculine, inanimate)