[vɔzɪt]
PůvodZ praslovanského *voziti, což je opětovací sloveso k *vezti, vycházejícímu z indoevropského *u̯eǵh- („jet, vézt“).
- (opakovaně) přemísťovat vozidlem
Tvaryvozím(indicative, present, singular, first-person) · vozíš(indicative, present, singular, second-person) · vozí(indicative, present, singular, third-person) · vozíme(indicative, present, plural, first-person) · vozíte(indicative, present, plural, second-person) · vozí(indicative, present, plural, third-person) · voz(imperative, singular, second-person) · vozme(imperative, plural, first-person) · vozte(imperative, plural, second-person) · vozil(participle, active, singular, masculine, animate, inanimate) · vozila(participle, active, singular, feminine) · vozilo(participle, active, singular, neuter) · vozili(participle, active, plural, masculine, animate) · vozily(participle, active, plural, masculine, animate, feminine) · vozila(participle, active, plural, neuter) · vožen(participle, passive, singular, masculine, animate, inanimate) · vožena(participle, passive, singular, feminine) · voženo(participle, passive, singular, neuter) · voženi(participle, passive, plural, masculine, animate) · voženy(participle, passive, plural, masculine, animate, feminine)