[ˈvjɛrniː]
- člověk, prokazující stálou podporu někomu resp. určitým myšlenkám
“Fridrich, skoro ode všech opuštěn, musil s hanbou utéci ze země; toliko hrad Pražský hájili jeho věrní delší čas, až pak též musili se vzdáti.”
“Priam byl zabit před své choti tváří, též jeho věrní padli bojujíce, valem a hradbou nezachráněni více.”
- dodržující svůj závazek vůči partnerovi v citovém vztahu
“Osvědčil se jako její věrný manžel.”
- jednající v souladu se svým závazkem vůči nadřazenému subjektu
“Odcestoval doprovázen svým věrným sluhou.”
- mající stálé sliby, názory, zvyky aj.
“Obchody připravují slevovou kartu pro své věrné zákazníky.”
- odpovídající co možná nejpřesněji skutečnosti
“Tento fotoaparát se vyznačuje věrným zobrazením barev i ve stínech.”
Tvaryvěrní(nominative, plural) · věrného(genitive, singular) · věrných(genitive, plural) · věrnému(dative, singular) · věrným(dative, plural) · věrného(accusative, singular) · věrné(accusative, plural) · věrní(vocative, plural) · věrném(locative, singular) · věrných(locative, plural) · věrným(instrumental, singular) · věrnými(instrumental, plural) · věrná(nominative, singular, feminine) · věrné(nominative, singular, neuter) · věrní(nominative, plural, masculine, animate) · věrné(nominative, plural, masculine, inanimate) · věrné(nominative, plural, feminine) · věrná(nominative, plural, neuter) · věrného(genitive, singular, masculine, animate) · věrného(genitive, singular, masculine, inanimate)