[ˈvuːtt͡sɛ]
- kdo vede jiné lidi, např. vojáky, a je jimi jakožto takový uznáván
“Nedovedu si proto vysvětlit, že pan státní president při návštěvě u Vůdce Adolfa Hitlera se neomezil na pouhý kondolenční projev, jak bylo původně předpokládáno. Sám jsem neslyšel, co pan státní presi”
“Sotva přestal šumot kroku velbloudů, kteří unášeli oba Američany snad příliš praktické, když tlupa lidí vedená vůdcem, vrhla se na Kin-Fo-a, jenž marně se chtěl brániti, a na Souna, jenž marně se poko”
Tvaryvůdci(nominative, plural) · vůdcové(nominative, plural) · vůdců(genitive, plural) · vůdci(dative, singular) · vůdcovi(dative, singular) · vůdcům(dative, plural) · vůdci(vocative, plural) · vůdcové(vocative, plural) · vůdci(locative, singular) · vůdcovi(locative, singular) · vůdcích(locative, plural) · vůdcem(instrumental, singular) · vůdci(instrumental, plural)