[zm̩ɪjiː]
- form-ofinstrumentál singuláru a genitiv plurálu substantiva zmije
“Jakoby zmijí uštknut, ohlédl se setník v ty strany, odkud zavzučely bolestné steny…”
- související se zmijí
“Zmijí hlavu tam (Kája) nechal a ostatní zabalil do desek starého sešitu.”
Tvaryzmijího(genitive, singular, masculine, animate) · zmijího(genitive, singular, masculine, inanimate) · zmijího(genitive, singular, neuter) · zmijích(genitive, plural, masculine, animate) · zmijích(genitive, plural, masculine, inanimate) · zmijích(genitive, plural, feminine) · zmijích(genitive, plural, neuter) · zmijímu(dative, singular, masculine, animate) · zmijímu(dative, singular, masculine, inanimate) · zmijímu(dative, singular, neuter) · zmijím(dative, plural, masculine, animate) · zmijím(dative, plural, masculine, inanimate) · zmijím(dative, plural, feminine) · zmijím(dative, plural, neuter) · zmijího(accusative, singular, masculine, animate) · zmijím(locative, singular, masculine, animate) · zmijím(locative, singular, masculine, inanimate) · zmijím(locative, singular, neuter) · zmijích(locative, plural, masculine, animate) · zmijích(locative, plural, masculine, inanimate)