[ˈt͡ʃɛlɪt]
- nacházet se před něčím, co (nebo někým, kdo) klade nějaký nárok; být vystaven něčemu
“Často se pak stává, že vdovy čelí exekucím, protože s manželovou smrtí se účet stopne, přestanou odcházet a přicházet platby, to, co na účtu je, jde do dědického řízení. Jenže když máte děti, je to je”
“Označení intelektuál by v případě činovníků Trikolory bylo nejspíš poněkud přehnané. Z morálního hlediska je zvrácené, když Ukrajinu, která čelí invazi zločinného ruského režimu a část jejího území je”
Tvaryčelím(indicative, present, singular, first-person) · čelíš(indicative, present, singular, second-person) · čelí(indicative, present, singular, third-person) · čelíme(indicative, present, plural, first-person) · čelíte(indicative, present, plural, second-person) · čelí(indicative, present, plural, third-person) · čel(imperative, singular, second-person) · čelme(imperative, plural, first-person) · čelte(imperative, plural, second-person) · čelil(participle, active, singular, masculine, animate, inanimate) · čelila(participle, active, singular, feminine) · čelilo(participle, active, singular, neuter) · čelili(participle, active, plural, masculine, animate) · čelily(participle, active, plural, masculine, animate, feminine) · čelila(participle, active, plural, neuter) · čele(transgressive, present, singular, masculine) · čelíc(transgressive, present, singular, feminine, neuter) · čelíce(transgressive, present, plural, masculine, feminine, neuter)