[ˈʃɪfra]
PůvodPřes němčinu přejato z francouzského chiffre, kam se dostalo přes italské a pozdnělatinské cifra z arabštiny, konkrétně صفر (sifr, tedy nula, nic, prázdno).
- způsob zápisu nebo sdělení, který má za cíl znesnadnit případně znemožnit přečtení resp. pochopení někomu, komu není určeno
“Vy jste ten telegram rozluštil? vyhrkl Kalous. Kdepak, bručel pan Horvát. To přece není žádná šifra, to je jen zkomolený text.”
Tvarychiffra(alternative, obsolete) · šifry(nominative, plural) · šifry(genitive, singular) · šifer(genitive, plural) · šifře(dative, singular) · šifrám(dative, plural) · šifru(accusative, singular) · šifry(accusative, plural) · šifro(vocative, singular) · šifry(vocative, plural) · šifře(locative, singular) · šifrách(locative, plural) · šifrou(instrumental, singular) · šiframi(instrumental, plural)