[ʃpiːna]
PůvodJen české, nejasné. Autoři staršího etymologického slovníku Holub a Lyer (a stejně tak již Jungmann) spojují s pěna, Rejzek zpochybňuje.
- něco nepatřičného a cizorodého, co zhoršuje vzhled či omak věcí
“Jednou, takhle času adventního, seděli také čtyři chasníci v chalupě a hráli v karty, na kterých pro samou špínu již ani hrubě vidět nebylo, co jsou bubny a co žaludy.”
- mravní pokleslost, nechutné chování
“Nehledě na všecku špínu volebního boje, smím se snad přece domnívati, že nikdo nevěřil, že bych chtěl Nár. sjednocení z jakýchkoliv důvodů osobních.”
Tvaryšpíny(nominative, plural) · špíny(genitive, singular) · špín(genitive, plural) · špíně(dative, singular) · špínám(dative, plural) · špínu(accusative, singular) · špíny(accusative, plural) · špíno(vocative, singular) · špíny(vocative, plural) · špíně(locative, singular) · špínách(locative, plural) · špínou(instrumental, singular) · špínami(instrumental, plural)