[ˈʒatva]
- literaryžně
- obsoleteobilí na poli, úroda, žeň
“Venku je ticho. Noc teplá a vlahá. Vlní se slibně zrající žatva, pták tikne v křoví. A hvězdy planou nad zemí nevlídnou, ztopenou v krvi...”
Tvaryžatvy(nominative, plural) · žatvy(genitive, singular) · žatev(genitive, plural) · žatvě(dative, singular) · žatvám(dative, plural) · žatvu(accusative, singular) · žatvy(accusative, plural) · žatvo(vocative, singular) · žatvy(vocative, plural) · žatvě(locative, singular) · žatvách(locative, plural) · žatvou(instrumental, singular) · žatvami(instrumental, plural)