[ˈbɪblɛ]
PůvodNejstarší známé židovské pojmenování jejich svatých knih, známé již z knihy Daniel pravděpodobně z 2. stol. př. n. l., bylo hebrejské הַסְּפַּרִים („ty knihy“). Řecky mluvící Židé to do svého jazyka přeložili jako τἁ βιβλία; tento výraz je doložen z roku 223 př. n. l. Starořecké slovo βιβλίον, s významem „papír, svitek“, je deminutivem slova βίβλος — „egyptský papyrus“, jehož název mohl být odvozen od jména fénického přístavu Byblos (v dnešním Libanonu), odkud se papyrus vyvážel do Řecka; případně slovo mohlo pocházet z jiného egyptského kořene. Do češtiny se slovo dostalo přes latinské biblia (knihy).
- uctivé označení bible
“První kniha Bible, Genesis, pojednává o stvoření světa.”
- základní kniha křesťanství a jiných monoteistických náboženství
- figurativelykniha nebo osoba považovaná za autoritu daného oboru
“Darwinova kniha O původu druhů se stala biblí evoluční teorie.”
- expressivelyobjemná kniha
- form-ofhebrejská bible
- form-ofKralická bible
TvaryBiblí(genitive, plural) · Bibli(dative, singular) · Biblím(dative, plural) · Bibli(accusative, singular) · Bibli(locative, singular) · Biblích(locative, plural) · Biblí(instrumental, singular) · Biblemi(instrumental, plural) · biblí(alternative, archaic) · biblí(genitive, plural) · bibli(dative, singular) · biblím(dative, plural) · bibli(accusative, singular) · bibli(locative, singular) · biblích(locative, plural) · biblí(instrumental, singular) · biblemi(instrumental, plural)