Nejstarší známé židovské pojmenování jejich svatých knih, známé již z knihy Daniel pravděpodobně z 2. stol. př. n. l., bylo hebrejské הַסְּפַּרִים („ty knihy“). Řecky mluvící Židé to do svého jazyka přeložili jako τἁ βιβλία; tento výraz je doložen z roku 223 př. n. l. Starořecké slovo βιβλίον, s významem „papír, svitek“, je deminutivem slova βίβλος — „egyptský papyrus“, jehož název mohl být odvozen od jména fénického přístavu Byblos (v dnešním Libanonu), odkud se papyrus vyvážel do Řecka; případně slovo mohlo pocházet z jiného egyptského kořene. Do češtiny se slovo dostalo přes latinské biblia (knihy).